Řeka života

Řeka života

 Řeka života  Mysl - to je vůle, úmysly, rozhodování, myšlenky; pocity - to je radost, láska k životu, strach, hněv, smutek. Nejsou city bez myšlení a naopak. A každý proces myšlení a pocitů se odráží na tělesné úrovni. Všechno je současně psyche (mysl) i soma (tělo), všechno je psychosomatické, když použiji v dnešní době hojně užívaný výraz.
Naše duše oživuje tělo a přivádí je k životu prostřednictvím myšlenek a pocitů, a tak vytváří reakci. V normálním, netraumatizovaném stavu máme inteligenci, jsme plni radosti a rozvíjíme se na základě přirozených podnětů. Umíme přesně, přiměřeně, spontánně reagovat na jakýkoli podnět. Máme požitek z toho, když jsme srdeční, když dáváme a přijímáme, komunikujeme spolu a spolupracujeme s druhými lidmi. To je lidská přirozenost.Ale není to obecný stav lidstva, protože něco se pokazilo. Něco v nás blokuje naše vrozené kvality. Projevuje se to opakovanými chybami, neschopností reagovat přiměřeně na situaci, pocity, které nás svírají a které neodpovídají situaci, nedostatečnou komunikací a nespoluprací. Důvodem je, že jsme zraněni a stále na nás může působit trauma, které se odehrálo kdysi dávno.
Mnozí odborníci chápou nemoc jako "zaražení" nebo utrpení, které musí být rozpuštěno, odstraněno, aby se vytvořil stav zdraví. Jakmile se jednou "zarazíme", pak  pokaždé,  když se dostaneme do podobné situace, místo přiměřené reakce přejdeme do starého vzorce chování, znovu přichází úzkost a posílí naše "zaražení". Toto "zaražení" má složku myšlení, pocitů i fyzických projevů, které působí společně a synchronně. Neustálé posilování udržuje vzorec živý. Stává se součástí našeho buněčného metabolismu, našich postojů, našich reakcí, naší práce, našich selhání, a celého způsobu našeho bytí.
Obtížný porod, špatně vedené výchova a další časná traumata, to jsou příklady některých událostí, které mají dlouhodobé,zničující následky na naše životy - pocity strachu, úzkost, neustálý pocit neštěstí, vztek, násilí a neschopnost milovat, nutkavé chování i množství tělesných symptomů.
Lépe tomu porozumíme, když si představíme člověka jako řeku. Duše je pramen a z něj se šíří vitalita jako neustálý proud životadárné vody. Protéká celým tělem, projevuje se v našich činech, vytéká všemi póry a tvoří náš život.
Někde na středním toku je "přehrada", tvořená našimi špatně zažitými a nesprávně uloženými pocity. Proud se zastaví a začne se rozlévat z břehů. Nad hrází se hromadí nadbytek vitality a uniká pryč, zatímco pod přehradou zůstává jen tenký pramínek. K městnání může dojít například v srdci. Pak na jedné straně prosakuje hnis - z akné nebo abscesu, a na druhé straně je nedostatečná cirkulace - projeví se chladnýma rukama a nohama. Odstraněním překážky může být obnovený správný tok i harmonie.

Peter Chappell, Homeopatická samoléčba

 

Řeka života